“Myslím, že trend zralých žen, které mají styl a jsou si vědomé své hodnoty, je pro naší generaci typický... Musely jsme se znovu nalézt. A není možné nás přehlížet.” – Beatrix Ost

“Moje starší sestra vždycky byla kráskou rodiny. Já byla spíš mozkem. Ale osobní styl se u mě rozvinul docela dost brzy. Nosila jsem oblečení naruby nebo vzhůru nohama. Lidi to fascinovalo. Když mi bylo 14 a žila jsem v Mnichově, objevili mě fotografové a domů jsem dorazila s balíčkem peněz za to, že si mě mohli vyfotit. Ukázala jsem to otci a ten řekl: „Vidíš? Tady to máš. Jsi chytrá. Nikdo by nikomu nezaplatil tolik peněz za to, že se nechá vyfotit. Ale u tebe lidí ví, že jsi chytrá.“ Často jsem slýchala, že lidi více zajímá můj důvtip než můj vzhled.”

"Nikdy jsem se nesnažila zapadnout. Ale současně jsem se také nikdy neprobouzela s myšlenkou, jak bych mohla vyniknout. Vlastně dodnes svůj styl nijak neprožívám. Zjevně je to čistě intuitivní. A žasnu z reakcí, které můj styl vyvolává, protože podle mě na tom nic není. Je to moje přirozenost; vychází to zevnitř a nevyžaduje to žádné úsilí. Prostě to tak je. Tak si říkám, že když mě můj styl nikdy nijak nezaměstnával a není to nic promyšleného, třeba nejsem až zas tak chytrá."

"Červenou rtěnku nosím už dávno, asi od 15 let. Patří ke mě odvždycky. Nikdy jsem nenosila jinou rtěnku než červenou. Myslím, že je to proto, že nosit červenou rtěnku v době po válce, to byla velká věc. A byla to moje první zkušenost se zkrášlováním. Červená rtěnka se pro mě stala synonymem krásy. Jsem věrná rtěnce M∙A∙C v odstínu Diva. Kupuji si ji stále dokola."

"Vlasy mám buď modré nebo fialové v závislosti na tom, jak moc si je myju. Ta barva se trochu vymývá, takže není možné mít stále stejný odstín. Myslím, že teď tuhle barvu nosím už 15 let. Když mi vlasy zešedly, věděla jsem, že chci, aby ty šediny byly vidět a současně, abych měla něco originálního. Potřebovala jsem do toho nějakou barvu. Na ulici v Charlottesville ve Virgini, kde mám farmu, jsem viděla partu dětí a jedno z nich mělo modré vlasy. A mě se ta modrá zdála opravdu cool. Od té doby si barvím vlasy namodro."

"Myslím, že trend zralých žen, které mají styl a jsou si vědomé své hodnoty, je pro naší generaci typický. Když je vám 65, stanete se najednou neviditelným a váš věk také. A tak jsme nucené se znovu najít. Jsme přece generace baby-boomers a to je obrovské pokolení. Není možné nás přehlížet. A v tomhle věku máte v životě tolik zajímavého. Také proto, že v tomto věku jsme si už vědomé, že náš čas není nekonečný, snažíme se si ho krásně užít. Je to skoro jako druhá náctiletost. Je to nové procitnutí před závěrečnou etapou života."

"Je velmi těžké definovat krásu, ale mám pocit, že krása vyvěrá zevnitř. Je to daleko víc o tom, kdo jste, než jak vypadáte. Krása je, když je někdo plný života a celkově vás fascinuje. Lidé dnes dělají neskutečné věci se svým obličejem. Dokonce i mladí lidé jsou posedlí dokonalostí. Mě se zdá dokonalost vlastně podezřelá. Mnohem víc mě přitahuje něcí charisma než jeho vzhled."

"Chtěla jsem, aby ta jizva zůstala, aby se z té hrůzy stalo znamínko krásy a tak jsem si jí dala vytetovat. Rozhodla jsem se jí oslavovat.”
 – Beatrix Ost

"Naučila jsem se z hororu udělat něco krásného. Na čele jsem měla dvakrát rakovinu kůže. Podruhé mi po ní zůstala taková velká díra, že jsem měla pocit, že kompletně mění můj výraz. Říkala jsem doktorovi, že s tím musí něco vymyslet. Zašil mi operační ránu nejlépe, jak uměl, ale zůstala mi i tak velká zubatá jizva na čele. Chtěla jsem, aby mi ta jizva zůstala, aby se z té hrůzy stalo znamínko krásy a tak jsem si jí dala vytetovat. Rozhodla jsem se jí oslavovat. Chtěla jsem, aby vypadala cool. Ze začátku mi lidé říkali, že bude vyvolávat negativní vzpomínky. Ale na všem zlém je něco dobrého. Všechny podněty člověk dostává, aby je zpracoval v něco pozitivního. Nemoc je pro nás lekce, ze které se máme něco naučit. A tak říkám, že ta jizva je známka mého pozitivního myšlení. Teď už na to tetování vůbec nemyslím; je prostě mojí součástí."

"Nejkrásnější si připadám, když jsem zdravá, když se cítím dobře vevnitř. Taky nikdy nemám negativní city. Nemám žádnou vnitřní zášť. Naučila jsem se je zpracovat a zbavit se jich. Když se objeví pocity, které nejsou dobré, zaměřím se na to, abych je vyčistila. Neustále se mentálně zbavuji věcí. Snažím se nelpět na ničem. A myslím, že díky tomu se cítím velmi dobře a pak si připadám krásná. Umožní vám to vychutnat si přítomný okamžik a cítit, že svítí slunce. Naučila jsem se žít zevnitř ven. Abyste se očistil, musíte žít vědomě. Vyžaduje to práci, ale potom se vám nestane, že by vás stahovala negativita."

"Moje doporučení k nalezení krásy? Buďte klidní. Buďte připravení. Buďte vědomí. Čerpejte sílu zevnitř. Hledejte štěstí. Ve vašem těle se krásně žije.”